Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rod Lexů, ryríři, baroni, svobodní páni a hrabata Von Aehrenthal

1. 9. 2016

Historie rodu Aehrenthalů a jejich vzestup ve šlechtické hierarchii

 

  • Šlechtický stav 9. června 1790

  • Rytíř 4. března 1792

  • Český rytířský stav s českým inkolátem 8. března 1805

  • Rakouský stav svobodných pánů 10. března 1828

  • Rakouský stav hrabat 13. října 1909


Jan Antonín Lexa ( nar. pravděpodobně v Kralovicích 1733 - 4.2.1824)
Zakladatelem rodu Aehrenthalů byl Jan Antonín Lexa, syn hospodského a řezníka v Kralovicích, uvádíme záměrně na Plzeňsku. Od 17. století se už Lexové připomínají jako rolníci na Příbramsku. Mladý syn místního hospodáře a řezníka Jan Antonín Lexa byl velmi nadaným hospodářem a ekonomem, velmi brzo velmi zbohatl na obchodu s obilím v Praze, díky čemuž si mohl koupit dům na Koňském trhu, který dal přestavit na palác. V šedesátých letech 18. století už pracoval jako úředník nejprve pro hraběte Šporka v Hoříněvsi nedaleko Hradce Králové, kde se uvedl jako velice schopný hospodář. Pracoval též pro hraběte Františka Adama z Valdštejna od kterého později koupil  panství Hrubá Skála, Svijany a část města Turnova, čímž získal 81 poddanských vesnic, osm dvorů, šest ovčínů a velmi rozsáhlé lesy, celkem za pět set dvacet pět tisíc zlatých ve stříbře.

Později jej zaměstnával berní úřad při krajském úřadu v Hradci Králové. Díky zkušenostem, které v úřadu získal, přijal zaměstnání v Praze jako stavovský daňový registrátor. Získal tak dostatek znalostí, díky nimž byl často zván jako poradce a odhadce při prodejích a koupích panství. Napsal několik elaborátů týkajících se robotního systému a daňových reforem, z nichž některé by bylo možné najít v bývalé zámecké knihovně v Hrubé Skále, kterou i další generace zvelebovaly a zakládaly na svém panství turistické stezky a parky..

Z osobního života prvního pána z Aehrenthalu není mnoho známo a z pramenů se nedozvíme ani jméno jeho manželky. Pouze Josef Bubák uvádí, že se Jan Antonín oženil v roce 1764 s Janou Nepomucenou Scherovou a měl s ní čtyři děti. Za své četné zásluhy získal Jan Antonín Lexa v roce 1790 od císaře Leopolda II. šlechtický titul s predikátem „z Aehrenthalu“ a o dva roky později jej kurfiřt Leopold Bavorský povýšil do stavu říšských rytířů. Brzy poté koupil své první panství Trpísty-Třebel a Slavice na Tachovsku od hraběte Prospera ze Sinzendorfu. Panství vévodil zámek, patřilo k němu dvanáct dvorů a sedmdesát jedna vesnic, vše za dvě stě osmdesát tisíc zlatých. Další úspěchy následovaly brzy poté, paradoxně je Jan Antonín Lexa získal během napoleonských válek. Dodával totiž rakouské armádě obilí, což mu vyneslo i znak pro rodový erb. Popis rodového erbu: Erb nese poloviční štít, vpravo modrý se třemi zlatými žitnými klasy na jednom stéble rostoucím ze zlatého pahorku, vlevo zlatý se dvěma černými břevny, na hořejším jeden, na dolním dva jetelové listy. Tři helmy s korunami: 1. složená křídla, přední napříč modré a zlaté, zadní zlaté a černé, mezi nimi klasy jako na štítě, krydla modrá a zlatá; 2. černý císařský korunovaný orel s červenou zbrojí, krydla černá a zlatá; 3. tři pštrosí péra - střední zlaté, krajní černá, krydla modrá a zlatá. - polcený
štít, v pravé polovině se třemi pšeničnými klasy na modrém poli a v levé zlaté polovině dvě modrá břevna, horní se dvěma, dolní s jedním zlatým jetelovým listem. Rodové heslo znělo:
Im glück nicht jubeln im Sturm nicht zagen.“  

V roce 1804 byl Jan Antonín Lexa povýšen mezi rakouské rytíře a ve stejném roce koupil tentokrát mnohem hodnotnější panství doksanské nedaleko Litoměřic od svobodného pána Wimmra. K panství, za které Jan Antonín zaplatil osm set tisíc zlatých, patřil klášter a barokně přestavená románská bazilika, dále šestnáct vesnic, dvory a další hospodářské budovy. Od roku 1782 přestavovali bývalí majitelé klášter na zámek. Konečně v roce 1821 koupil téměř devadesátiletý Jan Antonín Lexa panství Hrubá Skála a palác na rohu Václavského náměstí a Štěpánské ulice. Po přečíslování dostal dům číslo 795, po roce 1913 byl palác odkoupen státem a zdemolován.

Jan Antonín Lexa zemřel v Doksanech 4.2. 1824 a byl uložen do zdejší rodinné hrobky. Celkem za svůj život nashromáždil tento první pán z Aehrenthalu obrovský majetek čítající pražský palác, tři dominia, přibližně dvanáct tisíc hektarů půdy a vrchnostenské právo ve stovkách obcí s tisíci poddanými. Po jeho smrti získala jeho dcera Jana Nepomucena, provdaná za hraběte Wiedersperka, na Tachovsku panství Trpísty, Třebel a Slavice. Starší syn Antonín II. převzal pražský palác a doksanské dominium. Mladší syn Alois Adalbert Lexa převzal po otci hruboskalské panství.

Alois Adalbert Lexa (1778-1843)
Alois Adalbert Lexa  se narodil jako druhý syn prvního pána z Aehrenthalu. Nikdy se neoženil a ve svých šestačtyřiceti letech převzal po otcově smrti panství Hrubou Skálu s částí města Turnova - na hruboskalském zámku se následně usadil. Stejně jako jeho otec byl znám i Alois Lexa jako výborný hospodář, který se postaral o zvelebení zámku i jeho okolí.
V době jeho působení prožívalo hruboskalské panství velký stavební rozkvět. V letech 1832-1837 se stavěla císařská silnice od Turnova k Jičínu, zahájil také stavbu kostela Narození Panny Marie v Turnově a současně nechal přestavovat hrad Valdštejn. Zasloužil se o rekonstrukci věže Panna na hradu Trosky a financoval vznik lázní Sedmihorek. Jak lze poznat z tohoto výčtu, Alois Adalbert se snažil o obnovu celého panství. To nám potvrzuje i karlovický kronikář, který udává i drobnější stavební obnovy na celém panství. „V roku 1836 byl v Oujezdě
přestavěn a opraven a kůrkama pokryt pánů kvartýr a špejchar. V roku 1837 byl Nudvojský dvůr přestaven a opraven a kůrkama pokryt a pozdějc byla tam vystavena šenkovna a kůrkama pokryta. (...) A též 1838 a 1839 roku nechala naše milostivá vrchnost cestu vystavět od hořenského dvora k Vystrkalovu, též mezi tím časem vystavena cesta okolo skalského dvora až na luka k Novému mlejnu."

Bubák, s. 3.
Jan Prousek, Kronika obce Svijany, http://kronika.obecsvijany.cz/

Aloise Adalberta můžeme označit za výborného propagátora turistiky. Celé Hruboskalsko se snažil zpřístupnit budováním nových cest pro kočáry i pro pěší. Jedním z takových počinů bylo i proražení takzvané „Myší díry“, vedoucí od prostranství před zámkem Hrubou Skálou do skalní úžlabiny v jejím podhradí. „Stupni skrz Myší díru na Hrubou Skálu nahoru dřív se sotva vylézt dalo, obzvlášť v zimě, když bylo náledí. Naše vrchnost zřídila v roce 1838 krásné stupínky tam tudy, takže nyní každý nahoru pohodlně jíti může v každým čase.“
Na úskalí této umělé skalní soutěsky upozorňoval v roce 1886
spisovatel Václav Durych: „Cestou tou nemožno sejíti než jednomu jen chodci a leckterý pan sládek, jemuž dalo milostivé nebe důkladný fundament do jeho břicha, octnul by se v myší díře v nepříjemných rozpacích.“ V době Aloise Lexy se na hruboskalském panství nacházelo osm vrchnostenských
dvorů s ovčíny a jedním hřebčincem, stojícím na místě pozdějších lázní Sedmihorek. Alois Adalbert spravoval dva pivovary, pálenku a pilu a jeho panství zabíralo dvacet tisíc osm set třicet devět jiter zemědělské a lesní půdy. Smrt Aloise Adalberta v roce 1843 ztížila dokončení mnoha staveb. Zcela ustala přestavba hradu Valdštejna a zpomalila se i stavba kostela Narození Panny Marie v Turnově. Alois Lexa byl pohřben v rodinné hrobce v Doksanech.

 

Jan Antonín II. (1771-1844) již zcela opustil oblast podnikání a věnoval se správě zděděných statků. Po smrti bratra Aloise Adalberta Lexy převzal na krátkou dobu, jako jeho o rok starší bratr, ochranu a správu nad hruboskalským panstvím. Jan Antonín II., střídavě žijící na, po svém otci zděděném, doksanském panství a v pražském paláci, spravoval Aloisův majetek. Jan Antonín II. získal ve dvacátých letech titul dvorského rady. Působil v justici a dosáhl funkcí viceprezidenta zemského (1828-1830) a apelačního soudu (1830-1844). Mezitím byl jmenován c.k. tajným radou a v roce 1828 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Ve státních službách působil i jeho syn Jan Antonín IIIVedle práce vysokého státního úředníka se zabýval i hospodářskou činností. Stal se předním českým pomologem a novinky zaváděl na doksanském panství. Své poznatky o ovocnářství sepsal a vydal v roce 1845. Vymyslel také jednoduchou soustavu, která pomáhala rozlišovat odrůdy ovoce. Ke konci života se stal Jan Antonín II. právoplatným majitelem Hrubé Skály, svého bratra však přežil o pouhé dva roky. Majetek zdědil syn Jana Antonína II. a tedy synovec Aloise Adalberta Lexy - Jan Baptista Bedřich Lexa.

 

Jan Antonín III. (1817-1898) Působil ve státních službách jako jeho otec, který se však především věnoval správě zděděného majetku a jeho stavebním proměnám (novogotická úprava zámku Hrubá Skála). Zásahy v romantickém stylu na jeho statcích jsou patrné i na hradech Trosky a Valdštejn.
Pamětní kniha obce Karlovice, http://www.karlovice-sedmihorky.cz/O%20obci/Kronika/uvod.htm, 

Jan Baptista Bedřich Lexa (1817-1898) (dále pouze Jan Bedřich Lexa) získal již ve svých jedenácti letech titul svobodného pána. Po svém otci zdědil panství Doksany a Hrubou Skálu a v roce 1855 koupil od Wiedersperků Trpísty, Třebel a Slavice.Na krátkou dobu tedy držel opět bývalé trojpanství svého děda. Po devatenácti letech se z neznámých důvodů rozhodl zmíněné panství opět prodat hrabatům Kinským. V roce 1849 se oženil s Marií Felicií hraběnkou Thun-Hohensteinovou (1830-1911). Svatba hraběnky a svobodného pána z Aehrenthalu byla skutečně velkolepá: „dne 16. máje 1849 měl vysoce urozený pán baron Jan Lexa z Ehrenthalu svatbu v Praze. Přijel toho samého dne se svou manželkou Marií Thunovou, rozenou v Benátkách, na Hrubou Skálu. Jeho sousedé, jakožto dříve bývalí poddaní, vyjeli mu až za kyselovský dvůr na koních naproti, jakož i garda rovenská tam jej očekávala. A jej na Skálu doprovodili. Tenkrát jsme na Skále slávu viděli, jakož dřív nikdy nedočkali se. Tam byly pěkně připravované brány, ve všech oknech osvěceny, též Trosky celé v alominaci osvěceny překrásně vyhlížely. Blíže Skály na “Číhátkách” se pouštěly rachytle, které velmi vysoko vyletovaly a podivně působily a se kroutily. Z hmoždířů se dlouho střílelo. V pozdějších létech pojmenována ku poctě paní baronky Marie jedna ze skal, z níž jest překrásný rozhled, Mariánskou skálou. Manželka Marie Felicie byla velmi oblíbená pro svou dobročinnost, které věnovala mnoho času. Starala se o chudé děti, spolu se svojí komornou jim šila různé oblečení a rozdávala je ve školách. Jindy měla v zimě nalévat chudým dětem polévku. Učila se hrát na klavír u Bedřicha Smetany, který u příležitosti jejího sňatku s Janem Bedřichem z Aehrenthalu složil skladbu známou jako Svatební scény, jejíž motiv využil později i v opeře Prodaná nevěsta. Marie Felicie byla zdatná malířka a dodnes existuje mnoho jejích realistických kreseb, především krajinek z doby okolo roku 1843. Byla tedy velice mladá, přesto je na kresbách patrný její velký výtvarný talent.

Panství Tripísty, Třebel a Slavice vlastnila jeho teta Johanna Nepomucena Wiedersperková, rozená Lexová z Aehrenthalu. Další majitelka Terezie Wiedersperková se jej však rozhodla prodat zpět Aehrenthalům za 525 563 zlatých. Viz. Bubák, s. 5, Pamětní kniha obce Karlovice.

Jan Bedřich Lexa se proslavil jako vynikající dendrolog a u Hrubé Skály proto založil známé arboretum na Bukovině, které nabývalo časem na důležitosti a těšilo se zájmu odborníků. Podporoval všechny novinky v zemědělství, zkoušel a ověřoval je ve vlastních podnicích. Provozoval pivovar a založil cihelnu. Byl to uměnímilovný člověk, který se stýkal s představiteli české kultury a stal se jedním ze zakládajících členů spolku pro stavbu Národního divadla. Jan Bedřich Lexa se s rodinou se trvale usídlil na zámku Hrubé Skále. Bubák se zmiňuje, že se Jan Bedřich Lexa rád obklopoval uměleckými předměty, zvláště obrazy. Na zámek zval významné umělce, mezi nimi například bratry Mánesy, jež měli učit malbě dvě starší dcery zámeckého pána. Od Quida Mánesa se zachoval obraz hruboskalského zámku malovaný z Mariánské skály. Dnes je v majetku Národní galerie v Praze, která jej dlouhodobě zapůjčuje muzeu Českého ráje v Turnově. Jan Bedřich Lexa byl otcem šesti dětí:

Marie Felicie (1850-1881), Felixe (1853-1918), Aloise Leopolda (1854-1912), Alžběty Johanny (1858-1890), Františka Xavera (1861-1933) a Johanny Alžběty (1869-1939). Nástupníkem Jana Bedřicha Lexy se stal prvorozený syn Felix. Všechny dcery měly velké nadání pro malbu, především nejstarší dcera – Marie Felicie. V malbě se cvičily s Bohumírem Roubalíkem, spolupracovaly s ním na výzdobě jídelny v Doksanech a opravovaly fresky ve velkém zámeckém sále. 

Jan Bedřich Lexa z Aehrenthalu zemřel v roce 1898, o čemž nás informuje karlovická kronika: „Dne 10. května 1898 zemřel v Praze Jan Lexa z Ehrenthalu, majitel panství hruboskalského a doksanského. Pochován byl v Doksanech. Smýšlením byl Němec. Od 70. let byl slepý, ale nikdo mu to nesměl připomenout. Jestli někdo mu připomenul, že ho povede nebo něco podobného, praštil ho třebas i holí. Chudým na panství odkázal 1 000 zlatých, jež v červnu 1898 v Hořensku byly rozděleny.“ Ve své poslední vůli z roku 1897 zřídil Jan Bedřich fideikomisní substituci, skládající se z obou velkostatků – Hruboskalska i Doksan a k nim přikoupené rustikální půdy. Jan Bedřich Lexa měl šest dětí, dědicem obou panství se ve svých čtyřiceti pěti letech stal syn Felix. Druhorozený syn Alois Leopold se věnoval politické kariéře.

Bubák, s. 6.

Felix Lexa z Aerenthalu (1853-1918) - se stal viceprezidentem zemské kulturní rady pro Království české, říšským radou a pověřencem Zemského sněmu. V zimních měsících pobýval ve svém pražském paláci a v létě přijížděl na Hrubou Skálu. Felix byl vášnivým milovníkem koní a zároveň výborným jezdcem, účastnil se dokonce sám dostihových závodů. Na Hruboskalsku založil hřebčín Kyselsko, kde choval plnokrevníky. Felixův následovník nechal hřebčín po jeho smrti zrušit, při pozemkové reformě v roce 1925 připadl bývalému panskému zahradníkovi Josefu Dostálovi a nakonec musel být pro svůj havarijní stav demolovánNové stáje pro plnokrevníky se proto stavěly přímo na předhradí hruboskalského zámku. Nové stáje zařizovali Aehrenthalové velmi moderně, každý kůň měl vlastní box a pracovali zde štolbové, kteří v uniformách vyjížděli s hřebci každý den na projížďky po okolí. Dalším důležitým stavebním počinem, který přispěl k rozšiřování turistiky na Hruboskalsku, byla stavba železnice z Jičína do Turnova v letech 1901-1903. Stavěla se i nová okresní silnice a celková modernizace pokračovala zaváděním telefonního spojení a elektrického proudu. Podobně jako na jiných panstvích, i zde se stal oblíbenou kratochvílí panstva lov. Baron Felix z Aehrenthalu založil oboru se srnčí zvěří, po nějakou dobu zde byli chováni dokonce kamzíci. Postupně se v péči o hruboskalské lesy přecházelo od chovu zvěře a myslivosti k většímu zájmu o stav dřevin, který utrpěl při kalamitě. V důsledku odvozu dřeva byly poničeny i lesní cesty, které museli lesníci pracně obnovovat. Ke zpracování dřeva sloužila již zmíněná pila v Rokytnici. Dosud dobře prosperující cihelna začala v době první světové války zaostávat, k jejímu konci přispěl i rozsáhlý požár. Na opravu cihelny nestačily peníze a výroba se postupně omezovala. Na místě bývalého hřebčína dnes stojí benzínová pumpa.

Baron Felix zemřel bezdětný sedmého července 1918 ve vídeňském sanatoriu a nedožil se tak ani konce první světové války. Dědicem hruboskalského panství se stal jehonejmladší bratr František Xaver, svobodný pán z Aehrenthalu, protože starší bratr Alois Leopold byl příliš zaměstnán svou diplomatickou kariérou. Právě Alois Leopold se však zapsal do historie ze všech pánů z Aehrenthalu nejvýrazněji.

Pamětní kniha obce Karlovice .

Bubák, s. 10.

Alois Leopold (1854-1912) Nejvýznamnější osobností rodu byl druhorozený syn Jana Bedřicha Lexy, Ministr zahtaničí Rakouko - Uherska Alois Leopold Johann Baptist Lexa hrabě von Aehrenthal, který sice nežil na Hrubé Skále, ale přesto je důležité se o něm zmínit. Svou diplomatickou dráhu započal na vídeňském ministerstvu zahraničí, později se stal vyslancem v Bukurešti. Už jako mladík se rozhodl vstoupit na diplomatickou dráhu neboť měl díky své matce styky s vysokou aristokracií. V letech 1899-1906 byl velvyslancem u carského dvora v Petrohradě a později působil v Paříži, do Ruska se však často vracel. Díky jeho zkušenostem jej císař František Josef I. v letech (1906-1912)  jmenoval rakousko-uherským ministrem zahraničí, což nebylo zejména v Německu kladně přijímáno právě pro jeho dobré vztahy s Ruskem. V roce 1907 byl kandidátem na Nobelovu cenu míru, na to se o rok později stává hlavním aktérem v Bosenském konfliktu.  Po třech letech v této funkci se dočkal titulu rakouského hraběte. Do dějin se Alois Leopold zapsal především prosazením anexe Bosny a Hercegoviny v říjnu 1908, což byl jeden z hlavních důvodů vypuknutí první světové války. Alois Leopold se 22.7. 1902 oženil a o půlnoci téhož dne novomanžele na Hrubé Skále slavnostně uvítal Aloisův starší bratr Felix. Jeho manželkou byla maďarská komtesa Paulina Széchényiová (1871-1945) z významného uherského rodu, zemřela krátce po druhé světové válce v Doksanech. Alois Leopold zemřel na leukémii ve Vídni ve funkci ministra zahraničí pouhé dva roky po své matce, dne sedmnáctého února 1912, ve věku padesáti osmi let. Vdova po Aloisu Leopoldovi bydlela potom až do své smrti v roce 1945 na zámku v Doksanech.

Posledním majitelem velkostatků v Čechách byl Jan Maria hrabě Lexa von Aehrenthal (1905-1972), narozený v Petrohradě. Jemu byly majetky v Československu v roce 1945 zkonfiskovány.

Současným představitelem rodu je jeho vnuk hrabě Johannes Lexa von Aehrenthal (*19.6.1971).

http://www.tyden.cz/rubriky/media/stolety-kuryr/slechtic-a-ministr-zahranici-zemrel-zamek-hruba-skala-place_225620.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Lexa_von_Aehrenthal

Další jména na revolvy.com http://www.revolvy.com/main/index.php?s=Lexa%20(name)

  • František Lexa (1876-1960), Czechoslovakian Egyptologist

  • Stefan Lexa (born 1976), Austrian football (soccer) player

  • Ivan Lexa (born 1961), Slovak politician and former head of the Secret Service

Rodokmen Lexů http://patricus.info/Rodokmeny/Lexa.txt

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Free XEvil Demo solve 99% types of captchas

(Mashafaf, 12. 12. 2017 19:12)

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.

Lexa

(Filip, 13. 8. 2017 21:31)

Chci vědět jestli jméno lexa je jeden rod

 

Portrét


 


Kontakt

AKTUÁLNÍ POČASÍ

Počasí Kralovice - Slunečno.cz

MAPA VIRTUÁLNÍCH PROHLÍDEK


Památné stromy


PHOTOSHOP ONLINE


SEO


SOCIÁLNÍ SÍTĚ


Web Translator


Živé obce HLEDÁNÍ

Živéobce.cz

Mail list





Statistiky

Online: 3
Celkem: 32806
Měsíc: 4199
Den: 84