Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rod Gryspeků

Kniha o Floriánu Griespekovi Český knižní trh obohatila v minulém roce monografie z pera baronky Romy Griessenbeck von Griessenbach. Publikace o 214 stranách nese název „Florián Griespek z Griespachu na Kaceřově. Ve službách Koruny české“.

florian-gryspek-kniha.jpgVypráví příběh potomka šlechtického rodu Griessenbecků z Griessenbachu – rodu, který dosud stále žije na území dnešního Bavorska a k němuž náleží také autorka knihy. Její vzdálený příbuzný, Florián Griessenbeck, v českých zemích později zkomolený na Griespeka, respektive Gryspeka, se ovšem nenarodil v Bavorsku, nýbrž v tyrolském Innsbrucku a již jako mladík vstoupil do služeb římského krále Karla V. Habsburského. Ten byl s jeho službami nadmíru spokojen a také proto jej později „přenechal“ svému bratru, českému králi Ferdinandu I. (vládl v letech 1526–1564), jenž hledal spolehlivého a důvěryhodného spolupracovníka. A ve Floriánovi jej skutečně našel. V Čechách pak započala závratná kariéra tohoto šlechtice, který se postupem času výrazně zapsal i do dějin Českého království.

Jako Němec byl však zpočátku odmítán a přehlížen a jako katolík nebyl v převážně utrakvistických Čechách nikdy plně přijat místními rody. Přesto se v králových službách brzy naučil výborně česky a zřejmě choval i skryté sympatie k luteránství, nebo byl po celý život přinejmenším velmi tolerantním katolíkem. Udržoval přátelské vztahy s některými německými luterány, umožnil na svém panství působení luteránských kazatelů a jeho potomci později dokonce konvertovali k protestantismu. Zda k této konverzi nějakou měrou přispěl též poněkud rivalitní a občas vzájemně nepřátelský vztah mezi Griespeky a plaským cisterciáckým klášterem, lze pouze spekulovat. Griespek působil mimo jiné jako Ferdinandův osobní sekretář, prokurátor České komory i jako tajný dvorský válečný rada. Za své věrné služby a dobře odváděnou práci byl panovníkem opakovaně odměňován a získal do svého držení rozsáhlé pozemkové vlastnictví, které nadále udržoval a rozvíjel. To bylo spojeno mimo jiné s Kralovicemi na Plzeňsku; renesančním zámkem Kaceřov (který dal Florián vybudovat jako své rodové sídlo); s Nečtinami; Rožmitálem; Kočovem u Tachova či Nelahozevství na Mělnicku. Přímo v Praze pak dostal od krále darem dům, jenž se nalézal na dohled od Pražského hradu a který dal přestavět v raně renesančním slohu do podoby reprezentativního paláce. Roku 1562 jej však na osobní přání panovníka prodal, přímo Ferdinandu I. – a ten jej následně předal českému arcibiskupovi Antonínu Brusovi z Mohelnice, aby i tímto krokem symbolicky pozdvihl roli katolické církve v zemi. Po smrti Ferdinanda I. (1564) sloužil Griespek věrně též českým králům Maxmiliánu I. (1564–1576) a Rudolfu II. (1576–1611). Zemřel roku 1588 v Nelahozevsi jako vážená postava v království, zakladatel české větve griespekovského rodu, šetrný a dobrý hospodář a také budovatel řady významných renesančních staveb. Autorka však nekončí svoji knihu uzavřením Floriánova osudu. Pokouší se rovněž mapovat životní příběhy Floriánových potomků a vůbec další dějiny griespekovského rodu. Ten byl po prohraném stavovském povstání, v němž podporoval protestantskou stranu, těžce postižen majetkovými konfiskacemi. A jako rod zchudlý a v Čechách společensky málo významný, vyznávající opět „starou víru“, nakonec ve druhé polovině 17. století vymírá. Po přeslici však jeho česká větev pokračuje dál. Jak upozorňuje autorka, pokrevně je český rod Griespeků spojen napří- klad s belgickou královskou rodinou. Baronka Griessenbeck von Griessenbach dále rozebírá literární a dramatické přesahy života Griespeků, kteří se stali inspirací pro některé české i rakouské spisovatele a scénáristy (Byť je pravdou, že nezná, či neuvádí, všechna díla s tématem spojená, např. divadelní hru „Gryspekové“ kralovického autora Bohuše Strusky). Zmiňuje v té souvislosti smyšlenou pověst, podle níž se celá rodina Griespeků společně otrávila na Kaceřově poté, co upadla v nemilost habsburského rodu. Právě tento motiv oslovoval spisovatele, kteří neřešili skutečné historické pozadí, asi nejvíce. Autorka se věnuje blíže i griespekovským mumiím uloženým v kralovické hrobce a reflektuje též dosavadní provedené výzkumy zabývající se otázkou, komu konkrétně náležely uložené ostatky. Závěr knihy má pak spíše subjektivní podobu, kdy Roma Griessenbeck von Griessenbach zaznamenává své postřehy z osobních cest po Čechách, kde postupně navštěvovala bývalá „griespekovská panství“ a obeznamovala se na nich se stavem tamních památek z již řečené doby. Kniha má, jak jsem již uvedl, místy subjektivní ráz daný příbuzenstvím mezi autorkou a hlavní postavou, o níž se píše v textu. Český historik by občas mohl s některými pasážemi polemizovat, zvolit o něco kritičtější postoj či například více akcentovat statistická data. Přesto je třeba říci, Krev na kapradí Jméno Vlastimila Vondrušky je na českém knižním trhu již dlouhá léta dobře zavedeným pojmem. Dr. Vondruška je znám jako autor řady detektivních románů a povídek z doby českého středověku i raného novověku. V posledních letech se zviditelnil také svými knihami o životě v jednotlivých středověkých staletích a monumentálními románovými díly věnovanými Vratislavu I., historicky prvému českému králi, a dále posledním Přemyslovcům. Ve svých historických detektivkách vícekrát připomněl i místa spojená se severním Plzeňskem. Jeho román „Adventní kletba“, který jsem anotoval před devíti roky pro Vlastivědný sborník, se dokonce z velké části odehrává na hradě Krašov. V roce 2013 vydalo brněnské nakladatelství Moba dr. Vondruškovi další z jeho čtivě psaných knih – soubor povídek Titul publikace že pisatelka knihy odvedla velkou práci a významně přispěla také ke zmapování dějin severního Plzeňska. Bylo by záslužné, kdyby se jednou dočkali stejné pozornosti i další dosud opomíjené šlechtické rody v našem kraji a nalezli se historici, kteří by jim věnovali tolik času a prostoru jako Roma Griessenbeck von Griessenbach českým Griespekům. Prohloubilo by se tím poznání některých málo známých stránek naší minulosti. Pochválit je třeba také plzeňské nakladatelství Nava, které vydává mimo jiné historickou a vlastivědnou literaturu věnovanou Plzeňskému kraji. Ke knize o Floriánu Griespekovi přistoupilo s respektem a vydalo ji ve velmi reprezentativní podobě a v překladu zkušené germanistky Jany Hrbotické. Na druhé straně nelze pominout, že kvalitní vizuální stránce by více prospěla bedlivější redakce – nejenom sjednocení ně kterých dvojích tvarů objevujících se na různých místech textu (např. Mikuláš Heřman versus Herman), ale především pečlivější redakční čtení, které mohlo odstranit zbytečně velké množství překlepů, poněkud kontrastujících s velmi solidní grafickou úpravou, množstvím plnobarevných vyobrazení i kvalitním křídovým papírem použitým pro tisk knihy.  

Radovan Lovčí, VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK 2014 / ročník XXIV  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

XEvil can solve 99% types of captcha

(Mashafaf, 13. 12. 2017 10:53)

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.

Chybný převod textu

(Radovan Lovčí, 10. 2. 2017 9:48)

Zdravím. Nevadí mi, že byl na Vaše stránky přejat můj článek i bez mého vědomí. Ale pozor, tady došlo ke smíchání dvou různých textů dohromady, asi to vzniklo při kopírování. Chtělo by to celé přeeditovat. Pak klidně moji poznámku smažte :).